Nekonečné škody zvěří na Litoměřicku.
Díky vysokým teplotám v letních měsících roku 2018 sklizeň na našich vinicích v katastru vinařských obcí Velké
Žernoseky, Michalovice a Žalhostice začala o 20 dní dříve než
v předchozích letech. Müller Thurgau byl sklízen nejdříve,
hlavně na burčák. Výnosy 5 tun z 1 ha přesto, že na této ploše
je velký propad keřů a spon 3 - 4m x 1,2 m. Brzy však začal
závod s časem. Ne, že bychom spěchali kvůli vysokým
cukernatostem, fenologické vyzrálosti hroznů, pH, nebo jiným
ukazatelům, kterými se vinaři při stanovení termínu sklizně
řídí. Byla to zvěř. Hlavně ,,černá" zvěř, která nám
svou vysokou intenzitou likvidace úrody určovala, kdy a kterou
odrůdu alespoň z části zachránit i když byly hrozny nezralé. A
aby to nebylo málo, divočáci hrozny zablátí a pomačkají, šťáva
přiláká vosy, včely, octomilky a nastoupí hniloba. O poničených
keřích, tedy omezení úrod i v dalších letech nemluvě. Černá
zvěř výrazněji škodí někdy od roku 1997, ale v posledních
asi deseti letech počty prasat rostou a my musíme každoročně
počítat se ztrátou přibližně jedné třetiny úrody. Zatravněné
meziřadí se hlavně v zimním období stává tankodromem s mnoha
až 80 cm hlubokými kališti do kterých často spadnou nejen
zaměstnanci, ale i traktory. Okraje teras jsou již pro techniku
nesjízdné. Nebezpečí převrácení stroje je vysoké.
V roce 2018 jsme v červenci i s dalšími vinaři
z okolí procházeli vinice a stejně jako mnoho kolegů z české
vinařské oblasti jsme konstatovali, že tento rok je výjimečný v
kvalitě, zdraví a hlavně množství hroznů, i když s drobnými bobulemi. Sklizeň skončila 27. září, o 30 dní dříve než v předchozích letech. Ti
,,odpovědní", kteří si dobrovolně zvolili, že se budou o
zvěř starat a i Ti,asi jejich kamarádi, kteří je mají
kontrolovat a usměrňovat podle mě nefungují a odpovědnost
nemají. Myslivecká tradice a čest propojená s láskou a úctou k
přírodě snad ještě existuje tam, kde honitby patří těm, kdo
provozují myslivost na pozemcích, které obhospodařují. Mají
vztah k půdě a snaží se o soulad mezi svým podnikáním a okolní
přírodou. Takový zemědělec zabývající se myslivostí je
neustále v terénu a má tedy i přehled, kde, kdy a kolik zvěře
se mu v revíru, nebo tedy honitbě pohybuje. Je schopen v souladu
se stanovenými početními kvótami případné přemnožení
jednotlivých druhů regulovat. Dobrý hospodář - myslivec staví
posedy tam, kde je třeba zasáhnout proti škodící zvěři v
sadech, vinicích a na polích. Takže tam kde zvěř, zvláště
pokud je přemnožena většinou hledá potravu. Naopak zásypy,
krmelce či krmiště umístí v lesích, kam zvěř patří, kde je
třeba ji udržet a podporovat.. Problém ovšem nastane, když pro
zvýšení své prestiže honitbu získá podnikatel bez skutečného
zájmu o přírodu. Splní požadovanou podmínku vlastnictví půdy
nákupem všech levně dostupných, třeba i neobdělávatelných
pozemků, kdysi vyvlastněných, dnes neprostupných zahrad, na
kterých stejně hospodařit nebude, nejvýš je pronajme. A začne
podnikat. Několikanásobně navýší členské poplatky v
mysliveckém sdružení. Tak se zbaví členů mysliveckého sdružení
v důchodu, i když mají k myslivosti vztah a nejvíce času a
uvolní prostor pro své partnery v podnikání. Dál zreguluje lov
jen na kusy přinášející maso a trofeje - zisk. Žádný ohled na
potřebu snížit přemnožené počty na úroveň stanovených kvót,
které by měli být zárukou úživnosti toho, kterého druhu.
Nemají vliv ani žádné veterinární vyhlášky o snižování
počtu např. divočáků kvůli moru prasat. Také zajistí stavbu
posedů ve spojení s krmelišti v místech lehko dosažitelných
pro techniku, kterou následně naváží vrácené pečivo z
pekáren, valníky jablek, obilí, šrot a jiné krmení k nalákání
zvěře k odstřelu. Bez ohledu na to zda se tak děje např. ve
vinici, sadu, u pšenice, nebo v jejich těsné blízkosti. Klasický
chov na volno. Postřelená zvěř se již nedohledává. Divočáci
mršiny časem zlikvidují. Odér rozkladu mršin je ve vinicích
častý.
Narodil
jsem se v Litoměřicích a vyrůstal v Žalhosticích a Velkých
Žernosekách.Divočáka jsem poprvé viděl v oboře. Ale pamatuji
kvanta koroptví, bažantů, zajíců i divokých králíků.
Zmizeli. Zato ženy pracující ve vinicích mají za bílého dne
strach z nebojácných divočáků. Potkávají stále častěji
lišky a jezevce. Drobná a pernatá zvěř už není a tak přepadají
domácí drůbež a zvířectvo. Nejen ve fimu, ale i ve skutečnosti
jsem od hajných slyšel větu :,,Já lišku ve svém revíru
nestrpím". Potkáte i stádo daňků, kteří se tu nevyskytovali
a dnes nerušeně spásají mladé výhonky ve vinicí a sadech. V
únoru jsme v sadu spočítali více než šedesátičlenou skupinu
daňčí zveře. Trestní oznámení na škody
způsobené nejen divokými prasaty skončilo u soudu doporučením
paní soudkyně: ,,oploťte si vinice". Ale to znamená železné,
tzv. kari sítě. Běžně používané ploty divočák nadzdvihne a
proběhne aniž by zpomalil. Vybudování takového plotu neúměrně
navyšuje náklady na na vinice, sady a zahrady. Např. orientační
rozpočet na oplocení 18 ha vinice takovým plotem dosáhl na částku
2.000.000,- Kč. A co pole, kde na pšenici letos vznikla škoda 50 %
? Budeme oplocovat i pole ? Jen 3% vinic v republice jsou oplocena.
Žijeme a pěstujeme vinice v CHKO České Středohoří a často v
CHKU. To přináší mnohá omezení pro budování oplocení např.
pro všude se vyskytující tzv. koridory pro migraci zvěře. Co
bude dál ? Bude místo vyhlášené ,,Zahrady Čech" safari
pro několik vyvolených, kteří si pro své hobby skupují honitby
a nestarají se o rovnováhu v přírodě, podle kvót stanovených
mysliveckými odborníky , nezajímají se o škody na majetku nejen
zemědělců, ale i obcí a obyvatel vůbec. Rozryté příkopy,
záhony, trávníky, hřiště, zahrady, zničené králikárny,
sežraní králíci a drůbež jsou v okolí pravidlem. Potkat
divočáky nejen večer, ale i ve dne ve vsi není nijak výjimečné.
V roce 2017 bylo údajně odloveno 330 ks divočáků v honitbě, do
které bohužel spadáme. Ale toto zjevně nízké číslo se uvádělo
již před osmi lety, kdy stavy této škodlivé zvěře nebyly
zdaleka tak vysoké. Velmi je zarážející, že tato problematika
se vůbec nedotýká jindy možná až nepřiměřěně aktivních
ochránců přírody a podobných organizací a sdružení.