Nekonečné škody zvěří na Litoměřicku.

Díky vysokým teplotám v letních měsících roku 2017 sklizeň na našich vinicích v katastru vinařských obcí Velké Žernoseky, Michalovice a Žalhostice začala o 10 dní dříve než v předchozích letech. Müller Thurgau byl sklízen nejdříve, hlavně na burčák. Výnosy 5 tun z 1 ha přesto, že na této ploše je velký propad keřů a spon 3 - 4m x 1,2 m. Brzy však začal závod s časem. Ne, že bychom spěchali kvůli vysokým cukernatostem, fenologické vyzrálosti hroznů, pH, nebo jiným ukazatelům, kterými se vinaři při stanovení termínu sklizně řídí. Byla to zvěř. Hlavně ,,černá" zvěř, která nám svou vysokou intenzitou likvidace úrody určovala, kdy a kterou odrůdu alespoň z části zachránit i když byly hrozny nezralé. A aby to nebylo málo, divočáci hrozny zablátí a pomačkají, šťáva přiláká vosy, včely, octomilky a nastoupí hniloba. O poničených keřích, tedy omezení úrod i v dalších letech nemluvě. Černá zvěř výrazněji škodí někdy od roku 1997, ale v posledních asi deseti letech počty prasat rostou a my musíme každoročně počítat se ztrátou přibližně jedné třetiny úrody. Zatravněné meziřadí se hlavně v zimním období stává tankodromem s mnoha až 80 cm hlubokými kališti do kterých často spadnou nejen zaměstnanci, ale i traktory. Okraje teras jsou již pro techniku nesjízdné. Nebezpečí převrácení stroje je vysoké. V roce 2017 jsme v srpnu i s dalšími vinaři z okolí procházeli vinice a stejně jako mnoho kolegů z české vinařské oblasti jsme konstatovali, že tento rok je výjimečný v kvalitě, zdraví a hlavně množství hroznů. Ale ... Přišel masakr jaký nemá obdoby nikde a nikdy. Nedosáhli jsme zdaleka ani loňského výsledku. Přibližný odhad byl 130 až 140 tun. Sklizeno bylo 88 tun zvěří poškozené, často nedozrálé suroviny. Spěchali jsme, zachraňovali. Sklizeň skončila 22. řína, o 14 dní dříve než v předchzích letech. Ti ,,odpovědní", kteří si dobrovolně zvolili, že se budou o zvěř starat a i Ti,asi jejich kamarádi, kteří je mají kontrolovat a usměrňovat podle mě nefungují a odpovědnost nemají. Myslivecká tradice a čest propojená s láskou a úctou k přírodě snad ještě existuje tam, kde honitby patří těm, kdo provozují myslivost na pozemcích, které obhospodařují. Mají vztah k půdě a snaží se o soulad mezi svým podnikáním a okolní přírodou. Takový zemědělec zabývající se myslivostí je neustále v terénu a má tedy i přehled, kde, kdy a kolik zvěře se mu v revíru, nebo tedy honitbě pohybuje. Je schopen v souladu se stanovenými početními kvótami případné přemnožení jednotlivých druhů regulovat. Dobrý hospodář - myslivec staví posedy tam, kde je třeba zasáhnout proti škodící zvěři v sadech, vinicích a na polích. Takže tam kde zvěř, zvláště pokud je přemnožena většinou hledá potravu. Naopak zásypy, krmelce či krmiště umístí v lesích, kam zvěř patří, kde je třeba ji udržet a podporovat.. Problém ovšem nastane, když pro zvýšení své prestiže honitbu získá podnikatel bez skutečného zájmu o přírodu. Splní požadovanou podmínku vlastnictví půdy nákupem všech levně dostupných, třeba i neobdělávatelných pozemků, kdysi vyvlastněných, dnes neprostupných zahrad, na kterých stejně hospodařit nebude, nejvýš je pronajme. A začne podnikat. Několikanásobně navýší členské poplatky v mysliveckém sdružení. Tak se zbaví členů mysliveckého sdružení v důchodu, i když mají k myslivosti vztah a nejvíce času a uvolní prostor pro své partnery v podnikání. Dál zreguluje lov jen na kusy přinášející maso a trofeje - zisk. Žádný ohled na potřebu snížit přemnožené počty na úroveň stanovených kvót, které by měli být zárukou úživnosti toho, kterého druhu. Nemají vliv ani žádné veterinární vyhlášky o snižování počtu např. divočáků kvůli moru prasat. Také zajistí stavbu posedů ve spojení s krmelišti v místech lehko dosažitelných pro techniku, kterou následně naváží vrácené pečivo z pekáren, valníky jablek, obilí, šrot a jiné krmení k nalákání zvěře k odstřelu. Bez ohledu na to zda se tak děje např. ve vinici, sadu, u pšenice, nebo v jejich těsné blízkosti. Klasický chov na volno. Postřelená zvěř se již nedohledává. Divočáci mršiny časem zlikvidují. Odér rozkladu mršin je ve vinicích častý. Narodil jsem se v Litoměřicích a vyrůstal v Žalhosticích a Velkých Žernosekách.Divočáka jsem poprvé viděl v oboře. Ale pamatuji kvanta koroptví, bažantů, zajíců i divokých králíků. Zmizeli. Zato ženy pracující ve vinicích mají za bílého dne strach z nebojácných divočáků. Potkávají stále častěji lišky a jezevce. Drobná a pernatá zvěř už není a tak přepadají domácí drůbež a zvířectvo. Nejen ve fimu, ale i ve skutečnosti jsem od hajných slyšel větu :,,Já lišku ve svém revíru nestrpím". Potkáte i stádo daňků, kteří se tu nevyskytovali a dnes nerušeně spásají mladé výhonky ve vinicí a sadech. V únoru jsme v sadu spočítali více než šedesátičlenou skupinu daňčí zveře. Trestní oznámení na škody způsobené nejen divokými prasaty skončilo u soudu doporučením paní soudkyně: ,,oploťte si vinice". Ale to znamená železné, tzv. kari sítě. Běžně používané ploty divočák nadzdvihne a proběhne aniž by zpomalil. Vybudování takového plotu neúměrně navyšuje náklady na na vinice, sady a zahrady. Např. orientační rozpočet na oplocení 18 ha vinice takovým plotem dosáhl na částku 2.000.000,- Kč. A co pole, kde na pšenici letos vznikla škoda 50 % ? Budeme oplocovat i pole ? Jen 3% vinic v republice jsou oplocena. Žijeme a pěstujeme vinice v CHKO České Středohoří a často v CHKU. To přináší mnohá omezení pro budování oplocení např. pro všude se vyskytující tzv. koridory pro migraci zvěře. Co bude dál ? Bude místo vyhlášené ,,Zahrady Čech" safari pro několik vyvolených, kteří si pro své hobby skupují honitby a nestarají se o rovnováhu v přírodě, podle kvót stanovených mysliveckými odborníky , nezajímají se o škody na majetku nejen zemědělců, ale i obcí a obyvatel vůbec. Rozryté příkopy, záhony, trávníky, hřiště, zahrady, zničené králikárny, sežraní králíci a drůbež jsou v okolí pravidlem. Potkat divočáky nejen večer, ale i ve dne ve vsi není nijak výjimečné. V roce 2017 bylo údajně odloveno 330 ks divočáků v honitbě, do které bohužel spadáme. Ale toto zjevně nízké číslo se uvádělo již před osmi lety, kdy stavy této škodlivé zvěře nebyly zdaleka tak vysoké. Velmi je zarážející, že tato problematika se vůbec nedotýká jindy možná až nepřiměřěně aktivních ochránců přírody a podobných organizací a sdružení.

Prospěšnost popíjení vína pro člověka je dlouhodobě známa. Víno bylo nezbytnou součástí proviantu římských legií i při výpadech do severních oblastí. Na území dnešní Moravy 10. legie vinice dokonce vysadila. Stejně tak bylo vinařství šířeno i do Galie, Britanie a Germanie. K nám na území našeho kraje se s největší pravděpodobností vinaření dostalo prostřednictvím kněží za vlády Karla Velikého ze Saska. Římané víno používali také k ošetření-dezinfekci vody, utržených ran v boji apod.

 Často  lékaři dávali přednost pití červeného vína. V 80. letech minulého století takové prohlášení ovlivnilo i navýšení výsadby červených odrůd.   

V poslední době se však často setkáváme s doporučením k popíjení vín bílých, suchých s obsahem příznivého obsahu kyselin, které podporují trávení a pomáhají odlivu tuků z těla. Tento efekt je stále více žádoucí zvláště z důvodu nárůstu obezity mezi lidmi, způsobené nedostatkem pohybu. Použitý výraz ,,popíjení" platí více nežli,, pití". Denní potřebná dávka 2 - 3 dcl na osobu doporučovaná Prof. Šamánkem kardiologem z IKEMu má být pokud možno rozložena do celého dne.

V zakládací listině Kapituly litoměřické se nachází úplně první a nejstarší písemná zmínka o pěstování révy vinné na území našeho státu z r. 1057. Na obrázku je kopie dokumentu o darování vinic i s vinaři litoměřickým  měšťanům  od  knížete  Spytihněva ll.   z r. 1057. Vinice se zde nacházeli dávno předtím.

Ocenění:  

Rulandské bíle pozdní sběr bylo oceněno stříbrnou medailí na mezinárodní výstavě Europe International Wine Forum

Chystáte se k nám?

REZERVUJTE SI DEGUSTACI

Objednejte si u nás degustaci našich znamenitých vín.

Rezervace: +420 416 746 170, +420 605315898